– Dobri vječór! Vjelež to kôštá gôdzëna ridovanjá? – jak vjedno já začõn gádkã ôt kašëbskjéwo. Doch já jem na Kašëbach. Mlodá mjetka kônjarnjé ë maneža vëzdřaa pëřnã ûřaslá na svôjéwo chlopa.
– Nie zrozumiałam ani słowa – vëřekla, baržé do njewo jak do mje.
Njima cvëkú sã sromac jic v króm ë zrobjic spravûnkji pô kašëbskú. Ôsoblëvje ve vsi, v chtërni ješ před párãdzesõt latami njicht navet njegádál pô pôlaskú.
– Tej njicht tú njegádá pô kašëbskû? – já spitál zadzëvôváni, bô pô stójnji chádalo fûl robôtnjikóv. Bjalka pôkrõcaa glovõ. Áchnõn jem cëchô ë jú mjál mjec přešlé na pôlščëznã, kjej v bjalčënëch ôčach zalisnãã “eureka!”, křiknãã “pan Antek!” ë bjegaa za stójnjõ křikajõcë. Pô chvjili halala chlopa, tak přez pjincdzesõt rokóv stáréwo. Chlop vëzdřál na zadzëvôvánéwo ješ vjicé jak já. Tak më všëtkô troje stãnëni v gromadze ë so pôvjádalë:
– Vjelež to přinjdze za jednã gôdzënã?
– On się pyta ile kosztuje godzina.
– Pięćdziesiąt złotych.
– Pjincdzesõt zlotëch.
– A búten též jidze vëridovac? Vedlõ strõdú přejachac?
– Pyta się, czy po plaży może pojeździć.
– Po plaży też można. Albo na maneżu. A kiedy on by chciał?
– Jo, to sã dá. A kjej?
– Na vjitro pôrénë bë šlo sã ûgadac?
– Pyta się, czy jutro rano można.
Tak më pô kjile mënútach bëlë doma, a že dávno já jú njeridovál, dlá přebáčenjá so všëtkjéwo já sã ûgádál na manež. Drëgjéwo dnja já tam pôtkál jinstruktorkã, chtërna sã pôkázaa bëc jinõ bjalkõ. Pô párã mënútach v sodle takõ gádkã třimaa:
– Ale mam prośbę. Możesz mówić po polsku? Nie rozumiem cię, kiedy mówisz po kaszubsku.
– To škôda. Ty nie stąd?
– Jestem z Sopotu. Nigdy się nie nauczyłam po kaszubsku.
– A warto znac, w końcu robôtã masz na Kaszubach.
– Nie na Kaszubach, tylko na Pomorzu.
– Kaszuby to též Pomorze.
Málčenjé.
– Mam do ciebie jeszcze jedną prośbę, mógłbyś nie mówić “jo”?
– Już nie przesadzaj, jesteś z Sopotu, nie udawaj, że nie rozumiesz!
– Mam łatwość do języków, znam angielski, ale kaszubskiego nigdy się nie nauczę.
– We can switch to English as well.
Málčenjé.
– Mam propozycję. Jeśli ty nauczysz się polskiego, to ja się nauczę kaszubskiego.
– Zgoda!
Naûčëla sã abô njé? Njevjém, ale mje takjé situacëje ûčõ vjele. Že je várt njepôddavac kašëbskjéwo v pûbličnim rëmje, njepôddavac šoséwo, krómóv, bilietovëch kasóv. Že njima cvëkú sã sromac jic v króm ë zrobjic spravûnkji pô kašëbskú. Ôsoblëvje ve vsi, v chtërni ješ před párãdzesõt latami njicht navet njegádál pô pôlaskú. Kôžden ôtvjédzá ôb jeden mjesõc kjile, kjilenásce róžnëch krómóv, mjijámë sã na tëch jistnëch banofach, v tëch jistnëch centrach. Chôcá ë 300 dzirskjich lëdzi móže pôdnjesc ve Třëgardze ë ôkôlëci pôčëcé, že pô právdze žëjemë v dvajãzëkôvim rëmje.
Njimjál jem klopôtú pô kašëbskú ôbštelovac so pálnjé na kôscérskjim rënkú, kûpjic knižkã v knigarnji, ôdovjedzec sã ôt mlodéwo dzévčëca chdze nalézã náblëžšõ bankmašinã v Krokôvje čë nabëc šnekã ve Chvaščënje, Vejrovje bõdz Pjervôšënje. Procëmno, náčãstnjé to sã pôtikalo z zajinteresovanjim ë ûsmjéchã.
Jak řeče pôlaskjé přislovjé, “nasz klient, nasz pan”. Njicht tak nještáltëje rënkú jak kûpc. Teoretičnje njepřestáni kóntakt z kašëbskjim jãzëkã móže bëc přëčënõ tewo, že pôdjimcovje začnõ mjec za svój atut dëbeltjãzëkôvé reklamë abô mjenjé ve fyrmje robôtnjika, co rozmjeje ôbslëžëc kûpca pô kašëbskú. Várt je sã ó tim dokônac. Ë správdzëc jak barzo kašëbskji je akceptováni v codnjovim žëcim. Dalek ôt škôlové lavë, kônferencëje, lëtrackjéwo pôtkanjá, staren gazétë.
Bardzo, bardzo ciekawy wpis. A możesz mi powiedzieć czemu stosujesz taką osobliwą transkrypcję? Jest taka bardzo ceynowska. Rad byłbym o tym poczytać! Wspieram Cię w Twojej biotce.