Archiwa tagu: poezja

„Snôżí dzénj” a „Zdrzëta le” – dwje wjersze Gracjanë Pòtrëkùs

Snôżí dzénj

Kò to je snôżí dzénj, słúníszkò nama przëszło
rôz w tacjí dzénj jem céchòwa na drodze
mja jem knëpel wòd babczi ë ba jem stôrô
jak na historiô
Kò mògã bëc jak dzecë w fylmje ë stojec túwò
mògã stojec na tím mòsce krótkò wòdë
mògã szmërgac kamjenjama z jich taszów
Kò kòżden mòże szmërgnõc kam
blós jô nje chcã szmërgnõc pjirszô

***

Zdrzëta le

To dô czas blónów
ë czas kamjenjí
Pòmjizë żëjõ tí lëdze
Nama je dobrze
mjijac në kamjenje
cjéj blónóm je dobrze
zabôczíwac nas

Pòézëjô, erotika ë żëcé w 21. stalatím – 3 wjersze Artura Jablonscjéwò

Neta

Pòstawjonô w cíberrëmním mòrzú
W zerojedínkòwjím szorze
Domëslné jistnosce
Ríb nje nalowjí
Rozpjãtô na zemscjí kùglí
W calowním swjece
Bútnowëch brëkòwnjików
Pejka nje nafùtrëje
Zapezglonô dosc fest
W zwelí njepòzwôní
Glów naszéwò wòtroctwa
Wjeszczéwò nje zatrzímô

***

Mùmacz

mëma nje przëszla
mjala robòtã
cosz jí stanãno przék
to doch wó mjã chòdzëlo
drëszka dala żëletkã
rzekla żebë sã chajstnõc
to mje wùlżí
bëlo genau jak gôdala
bòlalo
le cjedë krëwjô jú plënãna
przëszed lúbní spòkój
njicht jú mje nje zrobjí nerwés
njicht nje zrenjí.
na rãkach jô sã rznãna rzôdkò
wjicé na wùdach
tak wnetka jú na sôdze
tacjé pòdrechòwanjé dnja
wszëtcjich rén ë lãków
jacjéwò mùmacza të môsz w se
wamí chòdzí wò mòje demónë
prawje wó to
jô bë chcala bëc kòchônô ë szczestlëwô.
lúbjí cë pòéziô
to je to samò żëcé
le wòpòwjedzoné përznã jiním jãzëkã

***

mùjkôsz mòje stopë
pòdmíwôsz slabjiznã
bjerzesz w bjodrach
pjastëjesz cjéj w kòlíbce
cëchùchno
dërżã jak plom swjéce
cjedë w wòknje żdże
cobë drogã dôdom pòkazac
njechle wínjdze jasoter
a najú weznje
dwje dësze w jedním cele
znôjma
gãstõ rzôdczëznõ
wëszosowa ceszba żëcéwò
mjesõc wëgasíl wjíd
szëmermanjica
Pòrénjica sã w tobje wòdbjíjô